Dostal se ke mě zajímavý článek, který si zde dovolím zveřejnit. Věřím, že minimálně k zamyšlení se prospěje každému z nás …
Jak vegansky žiješ?
Mahi Klosterhalfen
Před sedmi nebo osmi lety jsem byl pozván na oslavu Silvestra. Hostitelka mi hrdě řekla, že myslela na mě a můj veganský životní styl a ukázala mi uprostřed stolu velký salát, který pro mě připravila. Jak se pro zkušeného vegana sluší, požádal jsem ji o přísady dresinku. Ukázalo se, že obsahoval med. Dychtivě jsem vysvětlil, že při produkci medu je zabito spousta včel a med je popírán včelím larvám – aby mohl být prodán – a místo toho se jim dává méněcenný cukrový sirup, což je dělá více náchylné na různá onemocnění. Proto pro mě nepřichází vůbec v úvahu jíst tento salát a budu tak Silvestrový večer zřejmě muset strávit hladový.
Co se stalo v tuto chvíli s náladou hostitelky, si snad každý dokáže představit. A také s její motivací seznámit se s veganskou kuchyní a myšlenkou.
Připadá vám tato situace známá? Obávám se, že se toto nebo něco podobného odehrává denně. A předpokládám, že takovéto situace úspěšně stojí v cestě myšlence šíření veganských ideí, přesně tak, jak si to jen masný průmysl může přát.
Jak jsem tenkrát mohl odpovědět, abych nezpůsobil takovou škodu? Myslím, že jsem měl v podstatě dvě možnosti: Moje odmítnutí vysvětlit mnohem přátelštěji, nebo salát sníst, s poznamenáním, že je téměř dokonalý a že je pro mě její snaha (a samozřejmě i její motivace) důležitější než jedna lžička medu.
Všeobecně: Jak dalece lze vegansky vůbec skutečně žít? Střízlivá odpověď: Neexistuje žádný reálný způsob života, který by vyloučil, aby se jinému životu neškodilo. Pomysleme na tu spoustu omylem zašláplého hmyzu a všechna divoká zvířata a hmyz, co musí zemřít při výrobě potravin rostlinného původu. Pokud chcete, můžete i v těchto oblastech učinit méně škody, ale jen málo vegansky žijících lidí usiluje o to, vzdát se konvenčních produktů nebo škodlivých rostlinných složek. Nemám jim toto za zlé. Chci jen poukázat na to, že bychom neměli házet kameny, protože všichni sedíme ve skleněném domě.
Jiný příklad, který se vrací k počátečnímu příběhu: často se debatuje o spotřebě medu a s tím souvisejícím utrpením včel. Ale na 313 debat o medu přijde zhruba jen jedna diskuse o mandlích. Přitom jsou včely při produkci mandlí skoro stejně vykořisťovány jako při výrobě medu. (Kdo se ptá, jak jsem došel k odhadu 313 ku 1: 15.dubna 2015 jsem zadal v Google „med není vegan,“ – 626 výsledků a „mandle nejsou vegan“ – 2 výsledky).
Abychom se vyhnuli nedorozumění: nedoporučuji jak spotřebu medu, tak i mandlí. Můj názor: Nikdo z nás není dokonalý, my všichni děláme chyby a neměli bychom ostatním nadávat a vylučovat je jen proto, že dělají jiné chyby než my. Když uvidíme chyby jako příležitosti dialogu a učení se, pak jsme již udělali významný krok vpřed. A pokud bychom si připustili, že perfektní vegan neexistuje, pak by jsme byli ještě o další krok dále.
Jak bychom měli tedy s lidmi, jako byla moje hostitelka, jako jsem já, a stejně jako vy, milí čtenáři, zacházet? Můj návrh: konstruktivně. Nestojí to za to, chovat se jako poučující vegan, když tím lidi, kteří jsou na dobré cestě, demotivujete, nebo je dokonce z této cesty svedete. Je to sice pěkný pocit, když můžete svá přesvědčení vroucně volat do světa. Ale pokud tímto zvířatům více škodíme, tak bychom toho měli raději nechat.
Vrátíme-li se k počáteční otázce: Dle toho, jak vážně definici veganství bereme, nemůže nikdo tvrdit, že je vegan na 100%. A já navrhuji, abychom se nehádali o pár procent víc nebo míň, ale soustředili se na to, abychom těm, co se pohybují v rozmezí jednoduchých číslic, pomohli dostat se co možno nejdál do oblasti dvouciferných číslic a těm, co zde již jsou, ještě o kus dále. Snaha o neustálé zlepšování se je skvělá. Povyšování se a ukazování, že víme všechno líp, to není.
zdroj: http://albert-schweitzer-stiftung.de/aktuell/kolumne-wie-vegan-lebst-du