Kde jsou ty časy, kdy naše maminky a babičky čekaly napjatě na nové číslo Burdy s různými módními střihy a vzájemně si je půjčovaly.
Kdysi jsem si moc přála šicí stroj a Ježíšek mi ho před 7 lety opravdu nechal pod stromečkem. Neměla jsem odvahu k němu sednout a nebyl čas ani na nějaký kurz šití, až jednou jsem se dokopala po návštěvě obchodu s psími oblečky a pár hodinách stravených s paní prodávající Nový Prostor, která trpělivě seděla v průvanu v zimě na stanici metra u východu a měla vedle sebe krásnou černou fenku křížence ovčáka jménem Princezna. Byť měla Princezna pod sebou dvě tlusté deky a přikrytá byla tlustým spacákem, nedokázala jsem na ně přestat myslet …. paní se starala totiž celkem o 5 psů a několik koček, bydlela v malé maringotce, o kterou nakonec přišla díky zlému úředníkovi, a protloukala se životem jak jen to šlo. Jelikož finančně jsem ji moc pomoci nemohla, dala jsem ji občas stovku, dvě, donesla jsem jí alespoň termosku s horkým čajem, nějaké konzervy, granule, pamlsky a s bývalou kolegyní jsme sedly za šicí stroj a ze starých svetrů a mikin jsme rychle ušily obyčejné, ale teplé kabátky.
No a aby to nebylo líto ani mému hafanovi, začala jsem šít i pro ní. Dnes má Barunka už 4. kabátek a jsem na sebe hrdá …. kupované nesedí tak dobře, jak bych chtěla a ještě stojí víc než bunda pro mě.
Takže kdo máte stejné nutkání se šicím strojem, pusťte se do toho, protože si u toho krásně vyčistíte hlavu a ušetřené peníze můžete dát třeba na nějaký útulek či záchrannou stanici. Brzy napíšu pár typů mnou prověřených lidiček, kterým i já sama často prispívám a nebo je alespoň znám osobně.
A pokud jste někdo šikovný, můžete začít šít do různých aukcí a vydělat tím zvířátkům na granule, veterinu a pelíšky ….
