Autor: Damian Carrington (The Guardian)
Překlad: Gabriela Kaletová
Aktuálně největší analýza odhalila obrovskou ekologickou stopu hospodářských zvířat – poskytují pouze 18 % kalorií, ale zabírají až 83 % zemědělské plochy. Vyhýbání se masu a mléčným produktům je nejlepším způsobem, jak snížit svůj dopad na životní prostředí, tvrdí vědci, jež stojí za aktuálně nejkomplexnější analýzou škod, kterých se zemědělství dopouští na planetě.
Nový výzkum ukazuje, že bez konzumace masa a mléčných výrobků by zemědělské plochy mohly být zredukovány o více než 75 %, což je oblast rovnající se rozloze USA, Číny, Evropské unie a Austrálie, přičemž bychom stále byli schopni nakrmit veškerou populaci světa.Ztráta divočiny, která ustupuje zemědělství, je vedoucí příčinou současného masového vymírání divokých zvířat.
Nová analýza ukazuje, že zatímco maso a mléčné výrobky nám poskytují pouze 18 % kalorií a 37 % bílkovin, využívají naprostou většinu (83 %) zemědělské půdy a mají na svědomí 60 % skleníkových plynů emitovaných zemědělským sektorem. Další nedávná studie ukazuje, že 86 % všech suchozemských savců nyní tvoří hospodářská zvířata a lidé. Vědci také zjistili, že i masné a mléčné produkty s nejnižším dopadem jsou stále škodlivější než pěstování té nejméně udržitelné zeleniny a obilovin.
Studie, jež byla publikovaná v žurnálu Science, nashromáždila obrovské množství dat založených na bezmála 40 000 farmách ve 119 zemích a pokryla 40 potravin, které představují 90 % všeho, co jíme. Zhodnotila celkový vliv těchto potravin na emise skleníkových plynů, spotřebu vody a znečištění vod (eutrofizaci) a ovzduší (acidifikaci), a to z farmy až na talíř.
„Veganská strava je zřejmě vůbec nejúčinnější způsob, jak snížit svůj dopad na planetu Zemi, a to nejen co se týče skleníkových plynů, ale také globální acidifikace, eutrofizace, využití půdy a spotřeby vody,“ říká Joseph Poore z Oxfordské univerzity, který výzkum vedl. „Je to mnohem lepší než omezení cestování letadlem nebo koupě elektrického automobilu,“ dodává, jelikož to by vedlo pouze k redukci emisí skleníkových plynů.
„Zemědělství je sektor, který je spojen s celou spoustou environmentálních problémů,“ říká. „Opravdu jsou to živočišné produkty, které jsou zodpovědné za tak mnoho z nich. Pokud se budeme zcela vyhýbat konzumaci živočišných produktů, bude to z ekologického hlediska mnohem výhodnější než se snažit nakupovat udržitelné maso a mléčné produkty.“
Analýza také odhalila obrovské rozdíly mezi různými způsoby produkce stejných potravin. Například hovězí dobytek chovaný na odlesněné půdě vyprodukuje 12krát více skleníkových plynů a potřebuje 50x více půdy než dobytek pasoucí se na přírodních pastvinách. Srovnání hovězího s rostlinnou bílkovinou jako například hrášek však ukazuje, že i hovězí s nejnižším dopadem je zodpovědné za šestkrát větší množství skleníkových plynů a 36krát větší zemědělskou plochu.
Jak říká Poore, obrovské rozdíly mezi různými farmami co do dopadu na životní prostředí představují příležitost pro snížení škod, aniž by bylo potřeba, aby globální populace přešla na veganství. Pokud by ta nejškodlivější polovina masné a mléčné produkce byla nahrazena rostlinnými potravinami, bylo by to asi ze dvou třetin tak výhodné, jako zbavit se veškerého masa a mléčných produktů.
Snížit veškerý environmentální dopad zemědělství není jednoduché, varuje Poore. „Je zde více jak 570 miliónů farem, z nichž úplně všechny potřebují trochu jiným způsobem snížit svůj dopad. Je to [environmentální] výzva jako žádný jiný sektor v ekonomice.“ Říká ale, že alespoň 500 miliard dolarů je každoročně použito na zemědělské dotace, zřejmě to však bude ještě mnohem více: „Je zde mnoho peněz, se kterými se dá udělat něco dobrého.“
Říká, že etikety, které by uváděly dopad produktů, by byl dobrý začátek, jelikož by si spotřebitelé mohli vybrat tu nejméně škodlivou možnost, ale dotace pro udržitelné a zdravé potraviny a daně na maso a mléčné výrobky budou zřejmě také nezbytné.
Jedno překvapení, které práce přinesla, byl obrovský dopad sladkovodního rybolovu, který představuje dvě třetiny rybolovu v Asii a 96 % v Evropě, a byl pokládán za relativně ekologický. „Všechny ty ryby vylučující výkaly a nezkonzumované krmení dole na dně rybníka, kde není skoro žádný kyslík, tvoří perfektní prostředí pro produkci metanu“, tedy velmi silný plyn, říká Poore.
Výzkum také zjistil, že dopad hovězího dobytka pasoucího se na pastvinách, jež byl považován za relativně nízký, je stále mnohem větší než u rostlinných potravin. „Přeměna trávy [v maso] je jako přeměna uhlí v energii. Je spojena s ohromným výdajem v podobě emisí,“ říká Poore.
Nový výzkum obdržel velkou chválu od jiných potravinových expertů. Profesor Gidon Eshel z Bard College v USA říká: „Byl jsem ohromen. Je to opravdu důležité, solidní, ambiciózní, obsažné a nádherně provedené.“
Řekl, že předchozí práce vyčíslující dopady zemědělství, včetně té jeho, použily přístup shora dolů za použití dat na národní úrovni, nicméně nová práce používá opačný přístup a zkoumá farmu po farmě. „Je velmi uklidňující vidět, že předložili v podstatě stejné výsledky. Ale nová práce má mnoho důležitých detailů, které odhalují nová fakta.“
Profesor Tim Benton z Univerzity v britském Leeds říká: „Jedná se o nesmírně užitečnou studii. Spojuje dohromady obrovské množství dat a také její závěry jsou mnohem ráznější. Způsob, kterým produkujeme jídlo, konzumujeme jej a plýtváme jim, je neudržitelný z planetární perspektivy. Vezmeme-li v potaz globální krizi obezity, změna stravování – tedy spotřeba menšího množství živočišných produktů a většího množství zeleniny a ovoce – má potenciál učinit jak nás, tak planetu zdravějšími.”
Dr. Peter Alexander z Univerzity v Edinburghu ve Velké Británii byl také ohromen, ale poznamenal: „Mohou zde být environmentální výhody udržitelně obhospodařovaných pastvin např. pro biodiverzitu a zvýšení produkce živočišných produktů může globálně zlepšit výživu těch nejchudších. Můj osobní názor je, že bychom výsledky měly interpretovat ne jako potřebu stát se přes noc vegany, ale jako potřebu zmírnit naši spotřebu [masa].“
Poore říká: „Důvod, proč jsme vůbec začali s tímto projektem, byla snaha pochopit, zda existuje udržitelná živočišná produkce. Ale během čtyř let práce na tomto projektu jsem přestal konzumovat živočišné produkty. Tyto dopady nejsou potřeba, abychom udrželi náš současný životní styl. Otázka je, jak moc je můžeme snížit a odpověď je – výrazně.“
Zdroj: The Guardian, Překlad: Gabriela Kaletová, Korektura: Edita Šiborová, Ilustrační foto: Jo-Anne McArthur / We Animals