Vegankou jsem od 18. 11. 2013, takže to není přesně 2,5 roku, chybí tomu měsíc ;-), ale nebýt facebooku, který mi vyhrabal v historii příspěvek, kdy jsem poprvé viděla video Garyho Yourofskyho, což byl den, kdy jsem se opravdu ze dne na den stala vegankou, tak to tak přesně ani nevím.
Poslední dva roky se pohybuji ve svém volném čase převážně mezi vegany a čas plyne rychle jako voda, proto jsem nějak zapomněla na své začátky plné strastí, než jsem se v novém životním stylu plně „zabydlela“. Nedávno jsem si však uvědomila ten obrovský rozdíl mezi mým současným vnímáním světa a života na naší planetě a vnímáním předchozím, jakožto „masojedlíka“ a zároveň i vystudovaného zootechnika, byť velkého milovníka a ochránce zvířat. Zamyslela jsem se nad tím a uvědomila jsem si pár věcí, o které bych se s vámi všemi chtěla podělit.
Začnu asi tím, co mi vlastně přechod k veganství vzal …. Vzal mi spoustu kamarádů a přátel. Tenkrát mě to opravdu moc mrzelo a trápilo, jelikož jsem některé z nich považovala za blízké. Došlo k mnoha slovním přestřelkám nejen veřejně na sociální síti, jelikož se nikomu nelíbily mé komentáře a sdílená videa s týráním zvířat, nikdo se na to nechtěl dívat, místo toho si však každý udělal hodiny času na to, aby se do mě agresivně pustil a urážel mě. Dnes už to s odstupem času vnímám jinak, ty dotyčné vůbec nepotřebuji a vůbec mi nechybí, spíš naopak. Ti opravdoví přátelé zůstali, nikdy se mnou neřešili můj přechod k veganství, nebo na mě minimálně nikdy neútočili a nevyjadřovali se k tomu. Prostě to brali jako mou věc a asi je to ani nepřekvapilo, jelikož jsem vždy byla „blázen do zvířat“, čili tohle byl pro ně asi jen „další posun“ v mé cestě životem, který je až tak nepřekvapil. Nevím, s nikým jsem se o tom z nich nebavila. Abych tuto ztrátu vyrovnala, doplním hodně pozitivní část týkající se „přátel“. Jelikož jsem se postupně zajímala o věci a akce kolem veganství, začala jsem chodit na různé akce pořádané organizacemi jako například 269, OBRAZ, Otevři Oči, …. a díky tomu jsem se seznámila se spoustou fajn lidiček z řad veganů, ze kterých se pár stalo mými hodně blízkými přáteli. Ve finále mám kolem sebe více lidí, se kterými ráda strávím volný večer, než jsem měla předtím. Takže tahle „ztráta“ měla nakonec šťastný konec.
Vzalo mi to i něco jiného, a to pár zdravotních problémů. Předtím jsem se roky léčila s vážnou chronickou infekcí, kterou naši MUDři odmítali řešit, nakonec jsem to s pomocí těch rozumnějších lékařů zvládla a po 7 letech drsné léčby jsem se dostala zase mezi relativně zdravé lidi …. Ale stále mě pár věcí trápilo, nicméně už jsem to moc „neřešila“, když MUDři mě zavrhli a neměli už dalších rad pro mé „psychosomatické obtíže“ :-D. Přechodem k veganství se to však změnilo. Kromě toho, že jsem se cítila celkově vnitřně více v klidu a nějaká šťastnější, lehčí, přestaly mi krvácet dásně po asi 2 měsících na rostlinné stravě. To mě hodně překvapilo. Dokonce jsem se i zbavila zubního kamene, se kterým jsem měla celý život problémy, po měsíci zubní hygieny byl stejný jako před návštěvou zubaře. Tak to už neznám, zoubky mám krásně bílé a po zubním kameni ani stopa. Stále jsem měla problémy s ucpanými dutinami a pocitem „knedlíku v krku“, podle alergologa a imunologa to „bylo normální, jelikož jsem astmatik a těžký alergik“. Brala jsem léky na alergii a musela si pravidelně stříkat ústní sprej, protože jsem mívala záchvaty dušnosti. Nedokážu si přesně vzpomenout, po jak dlouhé době jsem přestala mít problémy se zahleněním. Ale bude to asi tak po necelém roce na rostlinné stravě, co jsem si uvědomila, že jsem najednou přestala mít ucpané dutiny, že mi zmizel pocit toho „knedlíku v krku“. Nějakou dobu na to jsem sama vysadila i léky na astma a po čase i léky na alergii. A světe div se, nedusím se, neprskám, nedýchá se mi zle, knedlík v krku se nevrátil, dutiny jsou krásně průchozí (divné, když to byla ta „alergie“ a astma, že?) …. Mám i hezčí a zdravější vlasy, dříve jsem mívala sušší konečky a občas se třepily. Nemusím je vůbec zastřihávat, ani po roce bez zásahu nůžek nenajdete u mě jediný vlas s roztřepeným konečkem. Pleť se mi také dost zlepšila oproti stavu před rostlinným stravováním. Občas se mi ukáže nějaké akné, ale všimla jsem si, že to má souvislost s příjmem cukru, který nemá zrovna pozitivní vliv nejen na pleť. Poslední dobou jsem omezila lepek, ale to nebylo cílené, spíše tak nějak náhodně. Dříve jsem jedla pečivo k snídani, ale od té doby, co jím ráno a dopoledne ovoce, k pečivu se nedostanu. Myslela jsem si, že mi lepek nevadí, ale všimla jsem si, že když si občas dám pšeničné pečivo, mám večer nafouklé břicho, jako kdybych snědla minimálně půl prasete, i když mám hlad a sním v ten den jen jednu housku. S příjmem lepku se mi i zhorší pleť, jako kdybych jedla více cukru (vyskočí nějaké to akné). Jiné „nežádoucí účinky“ jsem nevypozorovala (je fakt, že se moc nepozoruji, takže sem si možná dalších věcí nevšimla). Takže se lepku asi budu vyhýbat také, byť je „vegan“, pokud to půjde a bude jiná alternativa dostupná a nebudu mít místo toho ovoce a budu chtít pečivo (kdo nezná, stačí vyměnit pšeničnou mouku za třeba pohankovou, kukuřičnou, jáhlovou,….).
Další věc, kterou mi veganství vzalo, je chuť na alkohol. Ne že bych předtím byla alkoholik, ale občas jsem si večer dala s chutí sklenku vína. Nevím, čím to je, ale toto nějak zmizelo. Pryč jsou ty chvíle, kdy jsem si koupila lahev vína a dala si večer k televizi nebo k psaní nějakého článku na web. Dnes dokonce moc nepiju ani když jsem někde na nějaké oslavě. Dám si občas třeba malé černé pivo nebo nějakou sladkou limču s alkoholem typu Frisko nebo jablečný Cider a dál jsem na nealku.
Veganství ovlivní život kompletně, věřím, že nejen já máme díky tomu i problémy si najít životního partnera. Já osobně si už nedovedu představit, že bych sdílela postel a domácnost s někým, kdo by do mě ryl a nechápal můj životní postoj, filozofii a životní styl. Samozřejmě ideálním partnerem pro vegana by byl opět vegan, o tom žádná, nicméně si dokážu představit, že by člověk dokázal bez problému trávit společné chvíle s někým, kdo má otevřenou mysl a srdce, jeví zájem a nedělá mu problém jíst i něco jiného než jen krvavý steak. Každopádně vegani mají omezený výběr, já například už nejdu na rande s někým, kdo je zarytý masojedlík a má potřebu „hledat argumenty“, proč musí jíst maso, aniž by vlastně rozuměl výživě a ekologii jako takové, i kdyby to byl nejkrásnější, nejchytřejší a nejbohatší muž pod sluncem :-). Tím se tedy vzorec potenciálních partnerů zúžil snad na 1 promile 😀 a věřím, že to tak má většina veganů. No, a když se dostaneme mezi to jedno promile, často se stane to, že se ten dotyčný zalekne, když není vegan, protože má buď špatnou zkušenost s nějakým veganem z minulosti, který možná ani nebyl vegan, jen to byl neuměl, co chtěl být zajímavý a jedl hranolky a rajčata, přehnaně řečeno, takže se vrátil ke konzumní stravě kvůli zdravotním problémům, a nebo byl ve fázi vnucování svých názorů a dotyčného otrávil. No a nebo mu slovo veganství přijde prostě jen jako nějaké sektářské bláznovství a zdrhne dřív, než vás vlastně má šanci poznat. No, tak hlavně že existují ty seznamky, že? 🙂 Takže si založte profily a pátrejte po sobě, vegani 😀 .
První dva roky jsem se nedokázala nabažit všech nových chutí. Neustále jsem něco pekla, vařila, zkoušela nové kombinace a potraviny a díky tomu jsem nabrala pár kilo na váze. Nechápala jsem, jak někdo mohl s přechodem na rostlinnou stravu zhubnout i 30 kg. Po těch cca dvou letech na rostlinné stravě jsem najednou přestala mít tzv. „žravou“ a povedlo se mi zhubnout cca 7 kg, takže už vypadám zase jako před přechodem k veganství, dokonce o něco lépe. Jestli se mi povede se dostat na váhu před 8 lety, bude to fajn. Na rostlinné stravě se prý hubne lehce, tak uvidíme. Doteď jsem se hubnout nesnažila, jen jsem přestala v noci jíst svou oblíbenou hromadu ovoce a ořechů a šlo to hned krásně dolů, ale teď se to zastavilo, tak budu muset začít asi trochu sportovat. Jelikož jsem však od přírody hodně líný tvor, bude to pro mě náročné, tak mi snad ta rostlinná strava hubnutí trochu ulehčí. Žádné hladovky ani diety neuznávám, proto budu muset překonat svou lenost a začít cvičit, což je beztak potřeba na vyrýsování svalů.
Na závěr přidám jednu radu těm, kteří jsou v začátcích veganství. Za ty více než 2 roky jsem pochopila, že útočit na masojedlíky a vnucovat jim za každou cenu svůj pohled je nesmysl. Naopak si je znepřátelíte. Z psychologického hlediska totiž útočíte na jejich ego a uzavřou se dříve, než dostanete šanci se s nimi otevřeně bavit. Už vás nebudou poslouchat, naopak budou v sebeobraně a začnou spíše útočit na Vás, anebo se s Vámi přestanou bavit (to je ta lepší varianta). Postupně mě vysílilo neustále někomu něco vysvětlovat, takže jsem k tomuto postoji došla tak nějak přirozeně, nicméně kdyby mi toto někdo vysvětlil v začátku, ušetřil by mě spoustu problémů. Už nikomu nic nevysvětluji, nikde se ani nezmiňuji o tom, že jsem veganka, pokud to není nezbytné. Většinou na to přijdou až po čase, když mě vidí, jak jím anebo si objednávám jídlo v restauraci a poprosím o dvě přílohy nebo se zeptám, zda by mi mohli něco poupravit na vegan verzi. Začnou se ptát, já jen v klidu odpovím a diskutuji pouze tehdy, pokud mají zájem a ptají se sami. Jinak to vůbec neřeším a věřte, že většina lidí se začne stejně zajímat, pokud jsou s vámi v kontaktu. Nejlepším receptem, jak na lidi pozitivně působit, je jít pozitivním příkladem. Takže se usmívejte, buďte milí, netvařte se kysele, když jedí maso (i když Vás to mrzí), dávejte ochutnat své jídlo … a věřte mi, že ti, co jsou rozumní a otevření změnám, se budou ptát a zajímat sami. Každý si k tomu totiž musí dojít sám a vy to můžete u ostatních urychlit jen tím, že Vás budou pozorovat, jak jste milí, zdraví, usměvaví, nic vás netrápí, nejíte léky, nechodíte po doktorech, zatímco oni budou jíst mrtvolky a řešit hromady zdravotních problémů. Vzpomeňte si sami na sebe …. copak jste předtím nejedli konzumně jako většina společnosti? Tak vidíte, museli jste si k tomu taky dojít sami … jestli šokem, novou informací, inspirací,…. to už je jedno, na každého působí něco jiného. Já jsem se rozhodla tuto fázi ještě povýšit a od května začínám makat i fyzicky, abych vypadala dobře. Kromě sebeobrany s Pavlem Houdkem (autor webu www.veganka.cz a zároveň instruktor sebeobrany) jdu do pravidelného tréninku ve fitku s profesionálním „body builderem“ a boxerem. Takže svůj pozitivní postoj k životu ještě povýším i na zdravou a silnou fyzičku s pěknou postavou …. Tak mi držte pěsti a ideálně pojďte do toho se mnou, ať se můžeme hecovat a podporovat v těch nejtěžších chvílích, kdy to člověk chce vzdát 🙂