Po pár diskuzích s přáteli, kteří jsou nešťastní ze svých rodičů, že jedí maso a nehodlají to změnit, jsem si uvědomila jednu věc. Navedla mě k tomu zejména jedna má „fajsbůková kámoška“ 🙂 Peťule. O tuto svou myšlenku bych se s Vámi ráda podělila.
Většina z nás má rodiče, kteří nás buď vůbec nechápou, nebo nás respektují, ale sami ve svém stylu života nic nezmění. Slýcháme stále to samé:
já už se nezměním
mě už nepředěláš
já už jsem tak zvyklá/ý
já už bych bez toho nemohl/a
stejně ten svět sama/sám nezměníš, tak neblbni už konečně
…..
Spousta z mých přátel je na své rodiče naštvaná. Já to chápu, mě samotnou také mrzí, že ačkoliv mě rodiče chápou a respektují, myslí na mě při nákupech, vaření, stále jedí živočišné potraviny. Také bych si moc přála, aby to změnili, ale tím, že na ně budu mít vztek, tím rozhodně žádnému zvířeti ve velkochovu nepomůžu. Naopak. Pokud si rodiče rozhádáte, nebudou už mít chuť s Vámi o tom vůbec mluvit a ztratíte tak šanci s nimi distkutovat a postupně jim ten pohled třeba alespoň maličko posouvat směrek k Vám.
Na co byste určitě neměli zapomenout je to, že oni jsou ti, kteří Vás vychovali, Vaše maminka Vás porodila a jsou to ve většině případů právě Vaši rodiče, kdo Vás vychovaly. A to, že Vy jste „otevřeli oči“, ačkoliv jste přesvědčeni, že sami, tak věřte nebo ne, zásluhu na tom mají právě Vaši rodiče. Kroutíte hlavou, že ne? Tak se zamyslete … kdyby Vás vychovaly jinak, kdyby z Vás vychovaly bezcitné pokrytce a nedaly Vám zdravý základ, nikdy byste se nedostali tam, kam jste se dostali teď nebo před pár týdny, měsíci, roky,….. Dál byste byli bezohlední a nemysleli na to, co jíte a jaký to má dopad a následek. Takže přehodnoťte Váš pohled, koukejte se na rodiče jako právě na ty, co stvořily Vás, citlivou a vnímavou bytost, to oni Vás přivedly na svět, oni jsou zásluhou toho, že další generace jejich rodu je vnímavá, uvědomělá a citlivá a mějte je rádi, i když jedí stále zvířata. Ono je to těžké, uvědomte si, že jste stále jejich děti a budete jimi i jako padesátiletí 🙂 a z psychologického hlediska by to pro ně byla v podstatě taková malá prohra, že selhaly, kdyby přiznaly, že jejich dítě je v něčem lepší než oni. Je to v podstatě takový jejich nevědemý boj, taková obrana před přiznáním si, že to jejich dítě je v něčem lepší. Rodič „je tu přeci pro nás, je ten moudřejší, co vše ví a ve všem nám poradí a ochrání nás“ a vy po něm najednou chcete, aby ve svých 40, 50, 60, 70, … letech najednou řekl sám sobě před Vámi, že celý život žil špatně a naletěl systému, a že mu to muselo říct až to jeho dítě? Jo, bylo by to moc fajn, ale takhle to nefunguje …. samozřejmě, že se najdou výjimky, zrovna teď mě napadá Eli 😉 jejíž maminka přešla díky své dceři k veganství, což je nádherný příběh a tímto maminku, velkou sympaťandu, zdravím 🙂
Nebuďte plní frustrace, držte se své cesty, buďte milí a jděte příkladem. Někdy totiž i ten zarytý masojedlík se může zlomit, když to nejméně čekáte 😉 Tak to nepokažte 🙂