Fakta k mléčnému průmyslu

Ačkoliv mnoho lidí má ke krávám mnoho předsudků, krávy jsou velmi zvídavá a inteligentní zvířata. Učí se od ostatních, rozumějí vztahu příčiny a následku a mají výbornou paměť. Přirozeně krávy žijí bohatým společenským životem v uzavřených rodinných skupinách, v nichž se navzájem znají a již jako telátka si budují různorodé vzájemné vztahy. Někteří jedinci si s jinými členy skupiny udržují přátelství, která často trvají celý život. Podle vědců jsou krávy nejlepší přátelé a těžce nesou odtržení od svých přátel. Na pastvách spřátelená zvířata leží vedle sebe a pasou se spolu. Svá přátelství si dávají najevo vzájemným olizováním hlavy, krku a ramen a upevňují si s ním své vzájemné vztahy a pomáhají překonávat stres. Čím je olizování delší, tím k sobě mají krávy hlubší vztah.

Intenzivní zemědělství se snaží docílit co největších zisků při co nejnižších nákladech. V praxi to tedy znamená, že se očekává maximálně dosažitelná produkce mléka za co nejméně nákladný chov. Welfare, tzv. „pohoda zvířat“, by nemělo být neekonomické více než je nutné pro udržení zvířat v užitkové kondici. Tento pojem a jeho dodržování je však, z mého pohledu, pouze teoretickou poučkou ve skriptech vysokých škol, jelikož opravdový smysl pojmu „pohoda zvířat“ určitě neznamená to, že budou vězněna v malých prostorech bez možnosti volného pohybu a svobodného rozhodování. O psychických dopadech při odtržení mláďat, umělých oplodněních, konečných přepravách na jatka a samotná poprava, o tom nelze už vůbec mluvit jako o pohodě zvířete.

Často se stává, že narozené tele je zesláblé nebo nemocné a umírá krutým způsobem během několika hodin po porodu. V chovech intenzivního zemědělství není ojedinělé, že se tato zesláblá či nemocná telátka nechávají umírat na očích své matky, odtažená, často přivázaná na místě, kde matka k telátku nemůže. Toto je zcela legální praktika.

V chovech intenzivního zemědělství se běžně provádí tzv. dekornuace – odrohování, zákrok, při němž jsou odstraňovány telatům rohy. Odstraňování rohů se odůvodňuje tím, že krávy s rohy mohou být pokládány za nebezpečné pro ostatní krávy v chovu (poranění a stres pro podřízená zvířata) a také pro zemědělce. Při odrohování je telátko nahnáno do klece na odrohování či nějakým způsobem zafixováno a rohy jsou mu odstraňovány tzv. krvavou nebo nekrvavou metodou. V obou případech u telátek nemusí být podávány bolest tišící látky. Při nekrvavé metodě se jedná buď o tzv. kauterizaci, při níž se místo, kde mají vyrůst rohy vypálí, nebo chemickou metodu, při níž se místo, kde mají vyrůst rohy poleptá. Kauterizace se provádí rozžhavenými železy, která mají různá zakončení (nejčastěji konkávní nebo kuželovitá prohlubeň), nebo různými typy kauterů – benzínové, propan-butanové, elektrické, atd. Při chemické metodě se využívají leptavé prostředky, jako jsou louhové tyčinky či pasty.Odstraňování rohů krvavou metodou se provádí tzv. kruhovým nožem (kruhovitá ocelová trubka, která má na jednom konci ostří). Nástroj se přiloží na epidermální základ rohu, obřízne ho a vyloupne. Krvácení se zastaví tampónem nebo kauterizací (vypálením), rána se vydezinfikuje. Dekornuace se může provádět i u dospělých zvířat, a to speciálními kleštěmi či drátěnou embryotomickou pilkou. Přestože se u dospělých zvířat podávají anestetika, zákrok je považován za velmi bolestivý. Odrohování doprovází silné krvácení a hrozí při něm vážné komplikace, jako je otevření a následná infekce lebečních dutin. Anestetika také působí pouze v krátké době, bolest při odeznění účinků anestetik, kdy rána přichází k sobě, již nikoho z personálu chovů intenzivního zemědělství nezajímá. Odrohování skotu je bolestivým, invazivním zákrokem, který zahrnuje otevření lebky. Telata a krávy zřetelně projevují bolest a obranné chování během procedury. Poté třesou hlavami, mávají ocasy a couvají. Hodnoty kortizolu určené ze slin jsou během a po odstraňování rohů výrazně zvýšené. 

Jelikož je kravské mléko mateřským mlékem, tak jako ostatních savců, musí mít kráva pro tvorbu mléka telátko. Telátko je však pro dosažení co největší mléčné užitkovosti dojnice přítěží. V chovech intenzivního zemědělství se proto telátka po porodu odtrhnou od mámy. Telátka mají možnost být se svoji matkou nanejvýš 12 až 24 hodin po porodu (do druhého dojení kvůli kolostru – prvotnímu mléku). Po odtržení se již nikdy telátko se svou matkou nesetká. Tato naprosto běžná a krutá praktika sebou přináší drastický zásah do sociálního vztahu matky a dítěte. Zvláště ta telátka, která zůstávají s matkou déle, teskní a volají ji.Často se stává, že telátko narozené dojnici, bude zesláblé či nemocné a zemře krutým způsobem během několika hodin po porodu. V chovech intenzivního zemědělství není ojedinělé, aby se tato zesláblá či nemocná telátka nechala umírat na očích své matky, odtažená (často přivázaná) na místě, kde matka k telátku nemůže (činnost je legální).

Chov telátek pro telecí je patrně nejextrémnějším osudem samečků. Většina těchto telátek zůstává po celý svůj krátký život (16 až 18 týdnů) uvězněna po tmě v kotcích širokých pouze 60 cm. Vzhledem k tomu, že se telátka nemohou proběhnout a nemohou se hýbat, nevyvine se jim svalstvo, takže jejich maso je měkké. Než jsou telátka zabita na jatkách, omezuje se jim příjem železa pod normální hladinu, aby se u nich rozvinula anémie (chudokrevnost). Dokonce i boxy, v nichž jsou telátka držena, nejsou svařené z kovových trubek, ale bývají dřevěné, aby telátka neolizovala kovové trubky a přijímala tak železo. Tyto děsivé procedury způsobují světlé bílé maso, které má pro trh vysokou ekonomickou hodnotu. V České republice je zakázáno chovat telátka tímto způsobem, telátka jsou tak pro tyto procedury vyvážena z ČR nebo se u nás vykrmují do vyšší jateční hmotnosti, dokud z nich není hovězí.

Při inseminaci tzv. inseminační technik zasunuje ruku až po loket, spolu s katetrem a pipetou naplněnou spermatem do pochvy krávy. Žádná kráva při inseminace nemá možnost úniku, odmítnutí nebo vyhnutí se inseminace a je k ni nucena i násilně pokud nespolupracuje. Krávy jsou tak z mého pohledu zemědělci znásilňovány.

Býci, od nichž se sperma pro inseminaci odebírá, jsou speciálně vyšlechtěné vyrobní jednotky na sperma. Tito býci jsou celý svůj život uvězněni na tzv. inseminačních stanicích, dokud jsou schopni podávat výkon. Při odběrů sperma jsou býci, většinou pomocí lana připevněného ke kovovým kroužkům umístěným v jejich nosech, dotaženi k jinému býkovi přivázanému za krk k fixační kleci nebo k umělé fantomě, kde je u nich vyvolána erekce a ejakulace, a poté ejakulát odebrán prostřednictvím umělé vagíny. Odběr sperma od jednoho býka probíhá 8 až 14 za měsíc, což je zátěží jak pro býky, kteří poskytují sperma, tak i pro býky sloužícím jako atrapa. Býci sloužící jako atrapa jsou velmi značně zatěžováni na zadní končetiny, když na ně několikrát za měsíc naskakuje jiný býk.

 

Kráva je březí jako člověk, tj. 9 měsíců a přirozeně v době, kdy kojí svého potomka, není znovu gravidní. V chovech intenzivního zemědělství však krávy nesmí polevit v mléčné užitkovosti, oplodňují se proto každé dva až tři měsíce po porodu. Krávy tak vždy po sedm až osm měsíců nesou dvojí břemeno: jsou nuceny být co nejvíce mléčně vysoce užitkové a zároveň živit svého nenarozeného potomka. V důsledku vysoké užitkovosti mají dojnice neustále hlad, žízeň – až 3/4 potravy, kterou dojnice přijmou, spotřebují k produkci mléka. Po skončení laktace dochází přirozeně k tzv. zaprahnutí a dojnice přechází do období tzv. stání na sucho. Zaprahnutí nastává optimálně dva měsíce před porodem a slouží k regeneraci mléčné žlázy, odpočinku krávy, doplnění živin (bílkovin, tuků) a k zajištění správného dovyvinutí plodu.Jelikož v tomto období kráva nedává, intenzivní zemědělci se snaží zkrátit toto období na co nejkratší dobu, což se odráží na životní pohodě a zdraví dojnic.

V případě, kdy kráva má v úmyslu zkonzumovat více potravy než je pro ni stanovená krmná dávka, je odrazována elektrickým výbojem, který je pouštěn do jejího těla.

Přirozeně v dobrých podmínkách se krávy dožívají až dvaceti let, někdy i více, v chovech intenzivního zemědělství je však kráva maximálně ve čtyřech až šesti letech zcela vyčerpána a končí na jatkách.

K ještě většímu zviditelní nároků, které jsou na krávy v chovech intenzivního zemědělství kladeny, slouží fakt, že kráva tzv. masného plemene v Evropě celkově vytvoří za laktaci více než 1000 litrů mléka, evropská dojnice za laktaci vytvoří 6000 až 12 000 litrů mléka. Evropská kráva masného plemene tvoří nanejvýš 8 až 10 litrů mléka denně, evropská dojnice může v období třetí laktace nadojit více jak 40 litrů mléka denně.

Dojnice díky zátěži trpí vážnými onemocněními a jsou tak předčasně popsílány na jatka. Například díky vysoce kyselému krmivu se u krav často vyskytuje překyselení bachoru, díky kterému dochází v mnoha zdravotním komplikacím, které jsou provázeny sníženou dojivostí a kráva je tak odkázána na porážku. Dalšími problémy bývají bolestivá onemocnění vaječníků, jater apod. Mléčná horečka je jedno z nejzávažnějších onemocnění dojnic a vyskytuje se častěji, než se všeobecně uvádí. Příčinou mléčné horečky jsou stresy v období zvýšené potřeby vápníku (změna krmení, přehánění, transport, krmiva chudá na vápník). V období po otelení se u krav na druhé a vyšší laktaci může rozvinout stav s příliš nízkou hladinou vápníku v krvi jako projev klinické nebo subklinické mléčné horečky. Tato zvířata nejsou schopna dostatečně rychle reagovat na dramaticky se zvyšující potřebu vápníku pro tvorbu mléka.

Dojnice velmi často trpí nadměrným množstvím mléka ve vemeni, což má za  následek deformaci, mrzačení zadních končetin. Telátko by totiž přirozeně chodilo sát pětkrát až šestkrát denně, ovšem dojení v intenzivním chovu se provádí pouze dvakrát za den. Takto se ve vemenu hromadí až 20 litrů mléka najednou (přirozeně by bylo mléka ve vemenu kolem 2 litrů; u „matného“ skotu naprosto normální ), čímž se vemeno vysouvá mezi zadní nohy. V České republice takto trpí asi okolo 20 procent krav a zemědělci toto přehlížejí, jelikož dokud krávy produkují mléko, jsou výnosné.

Po strastiplném životě bez důstojnosti v kravínech končí krávy (ještě v mládí viz. výše) na jatkách a stává se z nich hovězí (většina hovězího pochází právě z dojnic). Na jatka jsou dojnice převáženy prostřednictvím transportních vozů, do nichž jsou v případě, že jsou schopny, nahnány pomocí různých poháněcích předmětů (bičíky, vidlemi, klacky či elektrickými obušky, bodci aj.). V transportech bývají krávy namačkány jedna na druhou a často podstupují bezohlednou jízdu, při níž se mohou poranit na končetinách, poranit se vzájemně nebo padnout na podlahu – a to i vyčerpáním. Po příjezdu na jatka jsou krávy opět pomocí příslušných předmětů nahnány do uličky tvořené většinou ze svařených kovových trubek, kde mnohdy dlouho (i celou noc) čekají na smrt. Poté co pracovníci jatek naženou krávu do útrob jatek, jsou většinou fixované v boxech omráčeny střelou z tzv. jateční pistole do hlavy. Poté jsou omráčené z boxu vysypány, zapřáhnuty a pověšeny za nohy a je jim podříznutu hrdlo. Smrt je provedena vykrvácením. Jateční pistole dokáže krávu efektivně omráčit, pouze pokud se náboj vstřelí na správné místo. V opačném případě kráva dostane bolestivou ránu do hlavy a zůstane při vědomí. Podle Evropské komise 5 až 10 procent krav (v EU se chová asi 27 milionů krav ročně) není tímto způsobem správně omráčeno a zůstává při vědomí, nebo jej nabývá krátce po střele. Často můžete slyšet od zemědělců, že krávy nastupují a jdou na jatka klidně či snad dobrovolně. Otázkou však je zda vůbec krávy mají ponětí, kam se povezou nebo kam jdou? Mohou si myslet, že jedou za svobodou nebo za lepším, poté když už se dostanou do útrob jatek je pozdě se zdráhat, a také se zde krávy často zdráhají. Dokonce je evidentní, že vědí, že přichází smrt v době, kdy uvidí blížícího se pracovníka jatek s jateční pistolí v ruce. Toto se projevuje třesem, spolu s kroucením hlavou a koulením očí a snažením se útěku z jatečního boxu, v němž je kráva fixována a nemůže udělat ani krok žádným směrem. Ze svých studií si pamatuji, že jsem se dostala k informacím, že při sledování aktivity mozku po omráčení pistolí bylo jasně vidět, že mozek projevuje aktivitu, tudíž je velice pravděpodobné, že kráva vše vnímá, jen není schopna se bránit. Je tedy při vědomí vytažena do vzduchu a podříznuta a postupně vykrvácí …. Je toto opravdu humánní? Co je to „humánní“ poprava? Jak může být někdo humánně popraven? Existuje třeba i humánní znásilnění?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *