Archiv pro rubriku: Něco o mě :)

Občas se člověk musí i „rvát“ o život bezbranných

19. 10. 2016 jsem se vracela večer ze služební cesty domů a v obci Zlatá jsem ve škarpě viděla sraženého kolouška. Pachatel již volal PČR, aby mu „byla uhrazena škoda pojišťovnou“, bez sepsání nehody by mu to uznáno nebylo. O život zvířete se vůbec nezajímal, bylo mu fuk, že ho zastřelí. V ten moment jsem věděla, že to nesmím jen tak nechat být.

Obvolala jsem veterináře, přes několik telefonátů jsem se dostala na záchrannou stanici … mezitím přijela PČR (dopravka i hlídka, celkem asi 6 policistů). Jednání PČR bylo opravdu hodně za hranou. Řešili pouze majetkovou škodu toho dotyčného, co srazil tohoto kolouška. Po asi půl hodině, kdy mě FYZICKY 3 policisté drželi a vyhrožovali, že páchám trestný čin, se mi povedlo z jejich fyzického držení vyprostit. Hlídka i dopravka (3 dalši policisté, včetně arogantní blonďaté ženy) mě neustále vyhrožovali, uráželi, …. poté legitimovali a snažili se „předvést za neuposlechnutí veřejného činitele“,…. nicméně se mi přesto povedlo vytrvat, bránit zvíře vlastním tělem a ve spolupráci na telefonu se záchrannou stanicí zvíře získat ŽIVÉ. Celý incident trval snad 2,5 hodiny, kdy mi vyhrožovali, že mě odvedou za napadení a maření výkonu veřejného činitele (ani jsem se nehnula, oni drželi mě namáčknutou na autě). Přijel myslivec, který byl prý i zároveň tamní veterinář … to ani komentovat nehodlám. Celé to bylo opravdu hodně nepříjemné, byli rozhodnuti zvíře na místě usmrtit a udělat si z něj guláš. Na telefonu mi radil pracovník záchranné stanice, jsem mu vděčná, že měl nervy na noční telefonáty, zachoval také klidnou hlavu a snažil se mě na dálku podporovat v boji o život zvířete.

Nejhorší asi byl moment, kdy myslivec mířil na hlavu kolouška a mě drželi policisti namáčknutou na autě dopravky a ponižovali mě. Dodnes nechápu, jak jsem to mohla ustát a logicky a v klidu komunikovat a vysvětlovat jim, že zvíře se postavilo na nohy, že jsem ho ohmatala a necítila zlomeninu nohou, že vnitřní zranění nepoznáme a musíme mu dát šanci, pokud nemají v plánu ho vzít na veterinární vyšetření sonem apod. Na jejich urážky jsem pouze reagovala, že jsem vystudovaný zootechnik a na rozdíl od nich lépe poznám, zda zvíře má šanci či ne, a že se postarám o to, aby v případě usmrcení zvířete ponesli všichni následky za porušení veterinárního zákona a zneužití pravomoci veřejného činitele. Neustáli to a zvíře mi vydali 🙂

Nakonec mi ho pomohl myslivec, byť odhodlaný zvíře zastřelit na místě (fakt jsem se slovně rvala s nimi co mi síly stačily), naložit do auta s tím, že ho okamžitě odvezu do záchranné stanice. Vyslechla jsem si urážky, výhružky, ….. ale zvíře jsem nakonec včas odvezla do záchranné stanice. A představte si, přežil 🙂